VIZULE

Název plemene:Thoroughbred 

V anglickém originále znamená thoroughbred zvíře z dokonalého chovu, tedy plnokrevníka. Tento název je vyhrazen pouze pro anglické plnokrevníky a poprvé se objevil v roce 1921 ve II. svazku Plemenné knihy (General Studbook), v níž jsou zahrnuty rodokmeny britských a irských plnokrevníků. 

Historie

V Anglii byli závodní koně odedávna velice oblíbení. Již antičtí autoři se zmiňují o zálibě obyvatel Británie v závodech koní i zápřeží, ale ovšem i o jejich bojovém využití. Již od dob Jindřicha VIII. se chovali v královském chovu v Hamptoncourtu španělští a italští koně, spříznění s berbery, kteří se křížili s jejich rychlými domácími koňmi. Panovník dal zařídit hřebčín v Elthamu a svedl do něj koně z celé země. Koním, kteří z těchto stájí vzešli, se pro jejich lehký a rychlý pohyb říkalo "hobby". Hobbies se zasloužili o to, že z dostihů se v Anglii stal nejslavnější sport, který byl obdařen přívlastkem "královský" nebo také "sport králů". Jindřichova dcera Alžběta I. dostihům zpočátku neholdovala - jednou je však náhodně navštívila se svou družinou a pak už si je tak oblíbila, že je pravidelně nejen navštěvovala, ale také velkoryse podporovala. Závody se staly prestižní záležitostí pořádajících měst, protáhly se i na několik dní - tím vznikaly tzv. meetingy. Počty přihlašovaných koní rychle stoupaly a královna Alžběta založila nový hřebčín v Tutbury.

Král Jakub I., Alžbětin nástupce, roku 1605 objevil při své vyjížďce táhlé pláně poblíž Newmarketu a zde postavil dostihové středisko s dostihovou dráhou. Pečlivě upravenému povrchu se pak začalo říkat "turf". Zde se zrodily velké dostihy. Za Charlese II. přibylo dalších dvanáct závodních dostihových drah. Sám Charles stanovil pravidla dostihů a dokonce i sám závodil. Aby Charles zajistil další generace závodních koní, vyslal sira Johna Fenwicka aby nakupoval orientální koně. Ten přivezl celé stádo arabských klisen, které pak vytvořily jádro vybrané skupiny tzv. "Royal mares" neboli "Královských klisen". K nim byla poté přiřazena legendární trojice orientálních hřebců - Berley Turc, Darley Arabian a Godolphin Barb. První z nich Byerley Turk byl pravděpodobně achal-teke.  Darley Arabian byl zřejmě nejvýznamnější pro vznik A1/1, dal několik prvotřídních koní, zakladatelů linií a třetí Godolphin Barb pocházel pravděpodobně z Maroka. Tak vznikly tři nejvýznamější linie v chovu anglického plnokrevníka.

 V roce 1770 se v chovu anglického plnokrevníka přestali užívat arabové a od té doby se anglický plnokrevník chová čistokrevně. Od počátku 20. století se toto plemeno rozšířilo po celém světě a představuje vrchol sportovního chovu koní.

Roku 1771 vyšel první svazek plemenné knihy, General Studbook a od této doby se mohou zapisovat pouze hříbata, jejichž otec i matka jsou v plemenné knize zaneseni. To platí na celém světě, a proto je plnokrevník nejlépe zdokumentovaným plemenem. Poměrně dlouho byla doménou chovu plnokrevníků pouze Anglie, k níž se však brzy připojilo Irsko. Teprve ve dvacátém století se chov plnokrevníků postupně šířil po celém světě, nejprve samozřejmě v rámci Britského impéria a v USA. Tam se plnokrevník dočkal největšího rozmachu. V Kentucky, v oblasti Blue Grass, vznikl v roce 1928 proslulý hřebčín Calumet rodiny Wrightovy, dnes sice již nefungující, ale dosud výsledky rozhodně nepřekonaný. V oblasti kolem Lexingtonu se nahromadilo množství přepychových hřebčínů, dosahujících výborných výsledků. Pravdou je, že kolem roku 1990 zájem o chov plnokrevníků poněkud upadl, ale přesto patří mezi špičkové oblasti chovu. Velmi dobré chovy se objevily i v Austrálii a jiných světadílech a prakticky všechny evropské země mají vlastní chovy plnokrevníků, i když nemají tak velkou dostihovou tradici jako například Británie.

Popis a charakteristika:

Anglický plnokrevník je nejrychlejší kůň na světě, vynikající stavby a velké výkonnosti. Tipické pro ně je rovný profile, výrazný kohoutek, ale i silným hřbet a nápadně dlouhá, šikmá lopatka. Chod je nízký, úsporný a dlouhý. Je to typicky dostihový a sportovní kůň, vyžadující intenzivní péči a dokonalý, pečlivý výcvik. Je to zvíře živé, odvážné, ale mnohdy obtížně ovladatelné a poměrně i nesnášenlivé. Pochopitelné je, že jeho agresivní povaha je předpokladem úspěchů na závodní dráze.

Průměrná výška anglického plnokrevníka je 157 cm v kohoutku, ovšem to není určující (závodní koně bývají vyšší od 165 cm do 175 cm, sprinteři menší, kolem 160 cm, hackové dokonce pod 145 cm). Obvod hrudi je mohutný, od 180 do 195 cm a holeň nemá být v obvodu menší než 20 cm. Důležitým faktorem je kvalita nohou a kopyt, která mohou být trochu plošší. Hmotnost koně bývá 500 - 600 kg, ale v podstatě žádný z těchto rozměrů, kromě obvodu holeně, není určující. Záď je dobře vázaná, v bedrech musí být silná - plyne z ní síla pro rycholst. Trup je úměrně dlouhý, zadní nohy jsou dlouhé, s velmi dobře utvářenými hlezenními klouby, takže umožňují maximální sílu odrazu. Přední nohy jsou jemné, s dlouhým, svalnatým předloktím a velkými plochými klouby. Hloubka hrudníku umožňuje maximální rozšíření plic, což je pro dostihového koně velmipodstatné. Krk je dlouhý, půvabný a nízko nasazený . Hlava delší, užší, ušlechtilá, živého výrazu, bez náznaku masitosti žuchev. Barva srsti není důležitá, převládají ovšek hnědáci, ryzáci, bělouši jsou vzácnější, ale zato se velmi často vyskytují bílé znaky.

Povaha:

Anglický plnokrevník je kůň velmi svérázný, dá se říct, že každý z nich je osobností. Často bývají lekaví, s nepřiměřenými reakcemi. Rádi běhají a však  neradi zastavují. Pro dostihy je tato povaha nepostradatelná. Plnokrevníci mají také své rozmary a často prosazuje svou vůli. Například klisnu Kincsem doprovázela na dostihy kočka, Belendek se uklidňoval přítomností berana, s nímž sdílel stáj, jiní koně se přátelili se psy. Vůči lidem nejsou plnokrevníci příliš přátelští, vyžadují odborný přístup a nezřídka bývají nervózní. Jejich povaha je zcela podřízena účelu, jsou to koně časně vyspívající, musí být co nejdříve schopni výcviku, protože již dvouletí běhají první dostihy.

Využití a sport:

Je to výhradně sportovní kůň, používaný k dostihům, převážně rovinovým - za tímto účelem se chovají dodnes. Dále jsou ale také díky své bojovnosti skvělí pro soutěže military, osvědčili se při parkúrovém skákání a samozřejmě také na honech. Pro své vynikající vlastnosti byli plnokrevníci využíváni k získávání jiných sportovních nebo pracovích plemen - tak vznikl např. anglický polokrevník, kůň vyšší a těžší než plnokrevník, skutečně všestranný. Anglický plnokrevník se podílel i na vzniku anglo-araba, hispano-araba, amerického klusáka, amerického jezdeckého koně a dokonce i českého teplokrevníka, a koně Kinského.